Nasťa a její příběh

Zdravím po delší době všechny příznivce pejsků a leonbergerů zvláště.

Není žádným tajemstvím, že naši smečku rozšířila milá kříženečka Nasťa, Nastěnka, která měla býti zlatým retrívrem, ale asi někde po cestě se to zvrhlo a přijel nám domů pejsek milý, hodný, rasy Labravčík lejnovitý, který je střídavě milován a střídavě nenáviděn.
Jakou to má spojitost s Leony ? No prostou, naše Nastěnka povýšila blbnutí s nimi na naprosto novou úroveň. Dokázala rozhýbat i Karla, který se přitom rozhodnul, že už je to přeci pán v letech a nebude dělat blbiny. Tak mu tak dlouho běhala mezi nohama, až se Karel rozhodnul, že si bude hrát a začal jí honit . Přátelé ona se mu pak schovala mezi nohy a Karel jí nemohl najít, takže se rozhodnul, že když je po hře tak si lehne. To ovšem byla chyba. Nasťa zavřeštěla jako stádo koček před koupelí ve vaně .Chudák Karel.. Vyletěl jak parní lokomotiva zhruba do dvou metrů, roztáhnul všechny paciny a vyděšenej výraz ve tváři jasně říkal ,, Ty vole, já jí zabil páníčku odpusť mi to, já nechtěl” V letu zabral do cvalu a po dopadu na zem, při akceleraci utrnul kus dvora a zmizel v domě. Nasťa v klidu vstala a odkráčela středem. Nemohl jsem najít slov. Můj milovaný pejsek měl málem infarkt a ta důra z toho má srandu???????? To nepřispělo k našemu klidnému soužití.
To ovšem zdaleka nebylo všechno. Nasťa se rozhodla ze dne na den, že bude kočka ,, Si dělej co chceš, jí říkám, Karel se ještě doklepává doma, takže mě nezajímáš“. Ona to vzala doslova, takže štěká na parapetu v prvním patře, leze po fasádě, ale hlavně začala vylézat na stoh slámy na dvoře. Byl jsem v naprostém klidu a říkal si: mě nenaštveš, já tě zmáknu. Jednoho krásného dne přijdu dom ,pejsci se jdou se mnou přivítat. Moje zlatíčka, říkám si v duchu a počítám, ale prostě mi jeden chybí. To nejni možný, říkám si, kam jsi zalezla ty malá potvůrko, no asi někde chrápe řeknu si, ale pak uslyším kňučení ne nepodobné čirému zoufalství směrem od stohu. K mému úžasu na mě Jessí kouká z toho stohu šíleně vrtí radostí a její výraz jasně říká. Tatínku sundej mě.. Mně už se tady nahoře nelíbí. Jenže.. Zaprvé jsem nahoru vůbec nechtěl a zadruhé jsem si říkal, no když si vylezla nahoru tak snad i slezeš né??? Hm neslezla. Když jsem za hodinu mrknul z okna, už si dělala nahoře pelech, že tam teda jako přezimuje. Byl červenec . Nasťa nonšalantně poskakovala nahoru a dolu bez nejmenšího problému a prohlubovala moji frustraci. Přátelé.. Vyškrábal jsem se tedy nahoru a Jessi se na mě vrhla a důkladně mi omyla obličej .Ocas jí lítal tak, že jsem myslel, že odletí. Začal jsem jí sundavat dolů, patro po patře, v každém jsem absolvoval očistu a bouřlivou radost, že jako super hra . Naprosto jsem nesdílel její nadšení.. Musel jsem se strašně smát a přitom dávat pozor, abychom nespadli oba .Když jsem jí dostal dolu, zabušil jsem si na prsa jak Tarzan před Jane v pralese a začal jsem ze sebe dostávat slámu. Po očistě se rozhlédnu, kde je ta důra . Radostně na mě vrtěla ocasem, opět z vrchu toho stohu a poštěkávala. Zblednul jsem a začala se mě zmocňovat bezmoc. Nakonec jsem se pousmál a řekl tak si tam přezimuj vobludo a v klidu jsem za sebou zavřel dveře.
Ponaučení z toho mám jasné : Nikdy neskoč leonovi na špek, ale asi mockrát ještě skočím.
Přeju krásný den všem . Já moje smečka leonu a kříženců.