Nasťa a její příběh
Zdravím po delší době všechny příznivce pejsků a leonbergerů zvláště.
Není žádným tajemstvím, že
naši smečku rozšířila milá kříženečka Nasťa, Nastěnka, která měla býti zlatým
retrívrem, ale asi někde po cestě se to zvrhlo a přijel nám domů pejsek milý,
hodný, rasy Labravčík lejnovitý, který je střídavě milován a střídavě
nenáviděn.
Jakou to má spojitost s Leony ? No prostou, naše Nastěnka povýšila blbnutí s
nimi na naprosto novou úroveň. Dokázala rozhýbat i Karla, který se přitom
rozhodnul, že už je to přeci pán v letech a nebude dělat blbiny. Tak mu tak
dlouho běhala mezi nohama, až se Karel rozhodnul, že si bude hrát a začal jí
honit . Přátelé ona se mu pak schovala mezi nohy a Karel jí nemohl najít, takže
se rozhodnul, že když je po hře tak si lehne. To ovšem byla chyba. Nasťa
zavřeštěla jako stádo koček před koupelí ve vaně .Chudák Karel.. Vyletěl jak
parní lokomotiva zhruba do dvou metrů, roztáhnul všechny paciny a vyděšenej
výraz ve tváři jasně říkal ,, Ty vole, já jí zabil páníčku odpusť mi to, já
nechtěl” V letu zabral do cvalu a po dopadu na zem, při akceleraci utrnul kus
dvora a zmizel v domě. Nasťa v klidu vstala a odkráčela středem. Nemohl jsem
najít slov. Můj milovaný pejsek měl málem infarkt a ta důra z toho má
srandu???????? To nepřispělo k našemu klidnému soužití.
To ovšem zdaleka nebylo všechno. Nasťa se rozhodla ze dne na den, že bude kočka
,, Si dělej co chceš, jí říkám, Karel se ještě doklepává doma, takže mě
nezajímáš“. Ona to vzala doslova, takže štěká na parapetu v prvním patře, leze
po fasádě, ale hlavně začala vylézat na stoh slámy na dvoře. Byl jsem v
naprostém klidu a říkal si: mě nenaštveš, já tě zmáknu. Jednoho krásného dne
přijdu dom ,pejsci se jdou se mnou přivítat. Moje zlatíčka, říkám si v duchu a
počítám, ale prostě mi jeden chybí. To nejni možný, říkám si, kam jsi zalezla
ty malá potvůrko, no asi někde chrápe řeknu si, ale pak uslyším kňučení ne
nepodobné čirému zoufalství směrem od stohu. K mému úžasu na mě Jessí kouká z
toho stohu šíleně vrtí radostí a její výraz jasně říká. Tatínku sundej mě.. Mně
už se tady nahoře nelíbí. Jenže.. Zaprvé jsem nahoru vůbec nechtěl a zadruhé
jsem si říkal, no když si vylezla nahoru tak snad i slezeš né??? Hm neslezla.
Když jsem za hodinu mrknul z okna, už si dělala nahoře pelech, že tam teda
jako přezimuje. Byl červenec . Nasťa nonšalantně poskakovala nahoru a dolu bez
nejmenšího problému a prohlubovala moji frustraci. Přátelé.. Vyškrábal jsem se
tedy nahoru a Jessi se na mě vrhla a důkladně mi omyla obličej .Ocas jí lítal
tak, že jsem myslel, že odletí. Začal jsem jí sundavat dolů, patro po patře, v
každém jsem absolvoval očistu a bouřlivou radost, že jako super hra . Naprosto
jsem nesdílel její nadšení.. Musel jsem se strašně smát a přitom dávat pozor,
abychom nespadli oba .Když jsem jí dostal dolu, zabušil jsem si na prsa jak
Tarzan před Jane v pralese a začal jsem ze sebe dostávat slámu. Po očistě se
rozhlédnu, kde je ta důra . Radostně na mě vrtěla ocasem, opět z vrchu toho
stohu a poštěkávala. Zblednul jsem a začala se mě zmocňovat bezmoc. Nakonec
jsem se pousmál a řekl tak si tam přezimuj vobludo a v klidu jsem za sebou
zavřel dveře.
Ponaučení z toho mám jasné : Nikdy neskoč leonovi na špek, ale asi mockrát
ještě skočím.
Přeju krásný den všem . Já moje smečka leonu a kříženců.